Memoriál Ondřeje Veseckého

V nedávné době běžel na ČT seriál z konce 80. let, který byl situován do prostředí atletických závodů. Je to seriál o přátelství, vztazích, o pádu a návratu zpět na vrchol. Hlavní postavou, kterou ztvárnil herec Svatopluk Skopal, je Ondřej Vesecký. Bývalý mistr Evropy v běhu na 1500 m ze začátku vyhrává, ale protože stárne, začnou ho soupeři porážet a zde je ten výše zmíněný pád z piedestalu. V pátém dílu, hned ze začátku je scéna, ve které na mol opilý Ondřej Vesecký posedává v hospodě a nechá se vyhecovat místními štamgasty, že už je tak pomalý, že nepředběhne ani nejpomalejší tramvaj v Praze. Střih, scéna se přesouvá k pankrácké věznici do ulice Na Veselí. Vedle tramvaje běží v zeleném kabátu Ondřej Vesecký. Pokračuje pod magistrálou směrem k Pražskému povstání, dále směr Palouček a poté dolů k Nuselské radnici, kde vyčerpáním padá na zem a jeho závod končí.

Jelikož jsem vášnivým běžcem a s partou kamarádů běháme pravidelně v pražských parcích, rozhodli jsme se, že zkusíme, jestli máme šanci se udržet. Dalším důvodem bylo, že se tato scéna odehrává v ulici, kde bydlím. Tramvajová linka číslo 18 stejně jako v seriálu začíná na Vozovně Pankrác a pokračuje přes zastávky Na Veselí, Pražského povstání, Palouček a Nuselská radnice. To byl náš cíl. Asi týden jsem tramvaje pozoroval a se stopkami měřil čas, jestli je vůbec reálné běžet v závěsu. Vypozoroval jsem, že záleží na řidiči, jeden jede pod mostem 35 km/h, jiný to rozjede na 50 a pak brzdí. Náhodných faktorů je mnoho. Doba jízdy tramvaje dle jízdního řádu je 6 min, což je na 2 km pro amatérské běžce velice rychlé tempo. Nicméně jsem spoléhal na hustou dopravu, nástup důchodce s holí, či maminky s kočárkem, ti všichni by alespoň o pár sekund prodloužili nástup a nám přidali drahocenné sekundy.

Je středa podvečerní hodina, krásně svítí slunce, scházíme se v počtu 10 lidí, z toho nás poběží 6, zbylí 4 jsou fotograf, kameraman a fanynky. Dáváme lehký rozklus, jedno cvičné kolo v době, kdy tramvaj nejede, poté protahujeme tělo, běžeckou abecedu a čekáme, až tramvaj zacinká. Jak to bylo v seriálu, nevím, je tam střih až v zatáčce směr ulice Na Veselí. My jsme byli předem dohodnutí, že vyběhneme v době, kdy tramvaj opouští točnu a vjíždí do první zastávky Vozovna Pankrác, tudíž získáme cca 30 s náskok, který potřebujeme kvůli podjezdu, do kterého bychom přibíhali současně a ti rychlejší z nás by ji brzdili.

Tramvaj cinká, což je pro nás jako výstřel ze startovní pistole, nabíráme celkem ostré tempo, skupinka se rozpadá, běžíme každý sám za sebe na maximum svého výkonu. Zastávku Na Veselí míjíme v pohodě, lidé čekající na tramvaj kroutí hlavou, nechápou. Variantu běhu po kolejích nevolíme, místo toho běžíme po schodech, což se ukázalo zpětně jako nejlepší řešení, protože ti nejpomalejší by tramvaj brzdili a uhýbat do protisměru, nebo běžet mezi sloupy osvětlení na úzkém chodníčku, by nebylo zrovna bezpečné. V době, kdy tramvaj čeká na odbočku směr Pražského povstání, jsou první již daleko vpředu, mě tramvaj míjí těsně za podjezdem. Běžím z kopce dolů, tramvaj se rozjíždí na plnou rychlost, aby mohla vesele brzdit do zastávky. Kameraman pokřikuje, ostatní fandí a hecují, lidi kolem pozorují vytažené ruce z tramvaje a v duchu se asi ptají: „Co je to za blázny?“. Na Pražského povstání máme veliké štěstí na provoz, tramvaj je na křižovatce téměř 50 s a čeká na zelený signál, za tu chvíli my probíháme parkem. První skupinka už je před Paloučkem, mají velký náskok. Pod magistrálou míjíme hráčku na dudy, příjemné zpestření, tóny se rozléhají a dodávají další energii. Opět mě míjí tramvaj, tentokrát když sbíhám dolů na Palouček, marně si přeji, aby na křižovatce ještě zastavila. Zde se nezadařilo, tramvaják si pravděpodobně zmačknul tlačítko, dostal automaticky zelený signál a ani nepřibrzdil. V tu chvíli je mi jasné, že „závod pro mě končí“. Tramvaj ještě předbíhám, když stojí na zastávce Palouček, ale je mi jasné, že teď už ji nepředběhnu. Nicméně nezastavuji, dobíhám až do cíle. Dva kolegové dobíhají současně s tramvají daleko přede mnou, patří jim gratulace, je to obdivuhodný výkon. Oproti původnímu plánu, ve kterém jsme počítali, že se udržíme pouze na Pražského povstání, je toto pro nás velký úspěch. Data z hodinek ukazují 2 km, doba 7 min 50 s, průměrná rychlost 15, 3 km/h. Poté si vyměňujeme dojmy, jsme plní euforie, jdeme zpět k vozovně, dáváme lehký strečink a míříme směrem restaurace, abychom ten náš dnešní úspěch oslavili.